Volný čas jako fenomén současnosti, ale zejména budoucnosti

• Článek vytvořil Jiří Matúš dne 29.9.2010 v rámci předmětu Rekreologie při svém studiu.
• Článek si také můžete stáhnout v pdf.

"Civilizace přinesla volný čas, bezhotovostní financování, sterilní medicínu, globální komunikaci, mobilitu, vynutitelné právní vztahy, překypující supermarkety. Sama o sobě však není zárukou ničeho. Měla by znamenat vyšší kvalitu života. Víme však, co si s ní počít? K čemu je svoboda, když nevím, co chci? K čemu je možnost tvořit, když se kamarádím spíš s televizním ovladačem, než s Múzami?" (M. Holcová)

Volný čas, volný čas, volný čas… pořád to někde slýchávám. Ve škole, doma, v práci, u kamarádů… Někdo jej má, někdo jej prý nemá, někdo neví že ho má, někdo neví co s ním… Volný čas je něco, co bylo, je a bude. Je to opravdu tak? Je volný čas fenoménem současnosti, ale zejména budoucnosti? Já to vidím takhle…

Nejprve bychom si měli ujasnit, co to volný čas je.  Je na to mnoho názoru a podrobněji jsem se tím zabýval již v jiné práci, nicméně musíme mít jasno. Pro mě (podobně jako pro V. Spoustu, 1996) je volný čas veškerá mimopracovní doma (mimostudijní) oproštěna od času vázaného (doprava do práce, školy) a od základních biologických a společenských potřeb (spánek, jídlo, hygiena, práce pro domácnost, rodinu). Takto to budu brát v celé mé práci.

Podíváme-li se do minulosti, nemyslím si, že by volný čas nebyl fenomén již tehdy. Žádnou z minulých dob jsem bohužel nezažil, ale podle toho, co nás učili v dějepise nebo vídávám či slýchávám jinde se už od pradávna někdo volným časem zabývá. Možná to pojmenovávali jinak, ale myslím si, že např. egyptští faraóni či šlechticové různých království si vždycky dokázali volný čas užít. Některé (a asi většina) nižší třídy to měli těžší. Sedláci se od rána do večera starali o svůj statek, otroci zase pořád dřeli… Nicméně zkoumání minulosti není obsahem této práce. Pojďme se podívat na to,  proč je (nebo se to alespoň říká) volný čas fenomén současnosti, ale zejména budoucnosti.

Jak je zmíněno v citátu výše, volný čas, jak jej známe dnes, přinesla civilizace. Tím, že vývoj společnosti stále pokračuje (a tomu se jen těžko vyhneme), se již lidé dívají na mnoho věcí úplně jinak. Např. na svůj čas. (Filozofovat nad tématem čas bychom také mohli dlouze, já tím však myslím obsahovou složku tohoto pojmu – to, co děláme.)

Mnoho lidí (a patřím k nim často i já) neustále tvrdí: Já nemám čas. Jak by pak mohl být volný čas fenomén, když lidé čas nemají vůbec? Naštěstí víme, že člověk jen neumí nazývat věci pravými jmény, a tak řekne-li, že nemá čas, myslí tím, že jej má již zaplněný, a to často nejen pracovně. Většina lidí si však je vědoma toho, že má dostatek času, ale jen ho neumí správně využít. Pak existují také lidé, kteří se snaží o správné využití volného času. Nabízí se otázka. Co je to správně využití volného času? Ani to však není problematika této práce. Ujasnil bych to tím, že je to stejné jako u všeho. Záleží jen na tom, z jakého úhlu pohledu budeme využití volného času zkoumat. Věřme nebo ne, pro někoho může být správné využití času i sledování televize.

Přichází na řadu důležitá otázka. Proč by měl být volný čas fenomén současnosti?

Odpověď je možná snadná. Lidem ubývá povinností a mají život čím dál snazší. Zaprvé dospělí - pracující. Pracovní doba většiny lidí trvá 8 hodin. Do práce jezdí autem a po cestě si stihnou nakoupit. Na oběd jdou v práci, děti se stravují ve škole. Večeře je rychlovka. Shrneme-li ten okolní čas, zabere řekněme 2 hodiny. To už máme 10. K tomu správných 8 hodin spánku a sečteno podtrženo. Lidem zbývá 6 hodin volného času. Jsem si vědom toho, že je to bráno s nadhledem, ale pro základní obraz by to mohlo stačit.

Zadruhé děti, studující. U dětí si myslím, že se mnoho v porovnání s minulostí nezměnilo. Volný čas je u nich řekněme podobný jako kdysi. Nutno upřesnit, že tím myslím nedaleké kdysi. Když bychom totiž šli více do historie (a není to zas tak dávno), tak tehdy šly děti po škole častokrát rovnou na pole. Nicméně se domnívám, že v porovnání s dospělými byl volný čas dětí podobnější tomu dnešnímu. Využití je pak bohužel naprosto jiné. Nezmiňuji se teď o speciálních případech, kdy nemálo dětí má individuální plán, a to často úplně zbytečně.

Zatřetí důchodci. Člověk by si řekl, že ti mají jen volný čas. Většina z nich to však vidí jinak. Často mají pocit, že se musí starat o dům, o rodinu… a pak jim nezbývá čas na nic. Nicméně s civilizací se i tento fakt mění a čím dál tím více důchodců vyhledává různé aktivity a činnosti pro svůj volný čas. A i tím, že čím dál více z nich je na tom zdravotně relativné dobře, má pro ně volný čas velký význam. Otázka zní, jak to dopadne, protože hranice odchodu do důchodu se posunuje a kdo ví, jestli budou nějaké finanční prostředky na to, aby mohla být tato kategorie financována.

Ujasnili jsme si tedy, že volného času v dnešní době lidem přibývá a pravděpodobně bude přibývat i do budoucna. Znamená to však, že volný čas je fenoménem současnosti? Na světě přibývá každým dnem mnoho aut. Jsou snad auta fenoménem současnosti? Co je to vlastně ten fenomén? Slovo fenomén je dle webového encyklopedie Wikipedie: „z řeckého fainomenon (od fainein, jevit se) a znamená jev, to co se člověku ukazuje, a to bez rozlišení, zda se jedná o skutečnost nebo klam.“ Dále je zde psáno, že teprve v běžné řeči si lidé ze slova fenomén udělali něco mimořádného, jedinečného. Jako druhý bod zde Wikipedie udává, že v empirických vědách je fenomén „obecné označení pro pozorovaný jev (věc, událost, proces apod.).“ V třetím a posledním bodě je zde uvedeno, že ve filosofii fenomén znamená čistý jev, „to, co se samo ukazuje, a tak, jak se samo ukazuje“, bez jakýchkoli dalších předpokladů.

Popravdě řečeno, doufal jsem, že když si ujasním, co je to fenomén, tak se mi bude lépe pokračovat v práci. Ale nejsem z toho moc chytřejší. Ano, volný čas je něco, co se nám nyní zjevuje o mnoho více, než dříve, ale nemyslím si, že volný čas je něco mimořádného, jedinečného. Také souhlasím, že volný čas je pozorovaný jev. Přece právě teď se o to pokouším. S posledním bodem také musím souhlasit. Volný čas se sám ukazuje a ukazuje se v různých podobách. Ale to už je opět filozofická otázka. Může se volný čas ukázat? Nebo se nám ukazuje jen jeho obsahová stránka.

Co z toho plyne? Podle mě jako fenomén lidé berou to, o čem se hodně mluví v dané době. V tom případě mi nezbývá než souhlasit, že volný čas je fenoménem současnosti. A jak je to s tou budoucnosti?

Jak jsem zmínil výše, volného času bude lidem pravděpodobně přibývat. Fenoménem bude tehdy, nebudou-li se lidé schopni s tímto faktem vyrovnat a pracovat s ním. Vždycky se najdou lidé, kteří se budou zabývat tím, jak ten volný čas trávit a při dobré medializaci tak volný čas bude stále fenoménem.

Vraťme se ale zpět do současnosti, protože budoucnost je nejasná. Hlavní důvod, proč si myslím, že volný čas je fenoménem, je fakt, že volný čas se stává obrovským businessem. A to není fakt pouze současnosti či budoucnosti, ale i minulosti. Už od doby průmyslové revoluce, kdy prokazatelně začal volný čas lidem přibývat, začaly vznikat první nápady, jak na tomto faktu vydělat. Možná i dříve v historii bychom našli nemálo lidí či společností, které vydělávaly na volném času ostatních, nicméně určitě to takto nebylo pojmenováno a asi ani bráno. Vraťme se do doby po průmyslové revoluci. Musím se přiznat, nejsem historik a historie mě nebaví, a tak jsem nevyhledával přesná data vzniku různých firem apod. Chci tím říct, že vezmeme-li v úvahu různé nápady na možnosti trávení volného času lidí, tak se domnívám, že ve většině případů za tím stál nápad za výdělkem. A pokud to někdo tvořil s myšlenkou pomoc lidem, tak později to na výdělečnou činnost přetvořil. Jako jeden konkrétní případ bych například uvedl vznik filmů. Do doby, kdy lidé chodili do práce od rána do večera, tak by se svět filmů neuživil. Až se vznikem volného času, jak jej známe dnes, se filmový průmysl mohl rozvinout. A co si budeme namlouvat, prosperuje dodnes a to víc, než bychom si my rekreologové přáli.

To byl krátký vstup do historie. Vezměme ale opět v úvahu dnešní dobu. Když bychom měli spočítat, kolik lidí vydělává na volném čase ostatních lidí, tak se asi nedopočítáme. Začínaje lidmi pracující v cestovním ruchu a konče dělníkem, který staví volnočasová centra. A co si budeme povídat, i já studuji problematiku volného času proto, abych si na tom mohl vydělat. Pravda je, že jsem začínal pouze s myšlenkou, že to dělám pro děti, ale po čtyřech letech v branži už i já z toho něco chci mít.

A proč se o volném čase tak moc mluví? Proč si volný čas jednoduše netrávíme, jak chceme? Proč je tolik odborníků, kteří nám s prominutím „kecají do života“? Zapomeneme-li teď na fakt, že je to většinou pro ně zdroj výdělku, a zamyslíme se nad tím, tak nám možná dojde, proč je volný čas fenomén a mluví se o něm tak hodně. Doteď jsem se snažil mít neutrální pohled na věc a jen jsem se snažil popsat volný čas jako fenomén, ale teď už musím přidat něco rekreologického a rozepsat tento fenomén z pohledu „naší myšlenky“. Když se o volném čase tolik mluví, tak jde v prvé řadě o životní styl lidí. Lidské tělo je fyziologicky přizpůsobeno na pohyb, a to tak, že na hodně pohybu. Od doby průmyslové revoluce (něco málo přes sto let), se však životní styl lidí hodně změnil. Začal sedavý styl života a lidské tělo nemělo šanci se za tak krátkou dobu přizpůsobit. To se projevilo na zdravotním stavu lidí. Začaly nové choroby, které už nyní nazýváme civilizační. Tyto choroby mají v uvozovkách jednoduché řešení. Stačí se opět začít hýbat. A přínos to nebude mít jen pro lidi ve smyslu, že budou zdraví, ale také na tom oni sami ušetří ve zdravotnictví a ušetří na tom i stát a pojišťovny, kteří zdravotnictví financují. Tyto peníze by se pak mohly vrátit zpátky k lidem a tak dále. Ale to už se zase rozepisuju o něčem, co sem asi úplně nepatří. Chtěl jsem jen upozornit na to, proč je volný čas fenoménem z tohoto pohledu. Mnoho lidí si již totiž začíná uvědomovat, že ten pohyb má něco do sebe. Prozatím chybí další krok – začít pohybovou aktivitu dělat. Ale na tento paradox jsme přišli již s panem Šlachtou v předmětu Předpis pohybové aktivity. Všichni vědí, že zdraví je důležité, všichni vědí, že pohyb pomáhá k tomu být zdravý, ale málo kdo pohybovou aktivitu provozuje.

Shrneme-li to na závěr, tak v určitém pohledu je volný čas zajisté fenoménem. Mluví se o něm, píše se o něm, lidé na něm vydělávají, ale také si jím lidé nechávají ničit životy. Třeba se povede jednou tohle všechno změnit a lidé budou trávit volný čas natolik přirozeně, že se o něm nebude vůbec mluvit – nebude fenoménem.